Sobieski, který roku 1683 spěchal na pomoc Vídni obležené od 14.7. tureckou armádou. Tato pověst-nepověst vznikla zřejmě na základě úvahy publikované v týdeníku "Znojemsko" 20.6.1979.
Připomeňme si trasu pochodu polské armády podle historických pramenů. Její mírový stav
čítal 12 tis. Poláků a 6 tis. Litevců. Když se měl tento stav zvýšit na 36 až 40 tis. mužů docházelo k potížím vyvolaným nedostatkem peněz a výzbroje. Král rozhodl okamžitě na vlastní náklady shromáždit 25 tis. vojáků. Korunní vévoda kníže Jablonowski začal shromažďovat jednotky u Krakova s tím, že jsou určeny na obranu polských hranic a skutečně oklamal Turky, kteří s jejich pochodem k Vídni nepočítali. Armáda, která se vydala na cestu pak čítala 26 - 28 tis. mužů, z toho asi 15 tis. tvořila jízda a 13 tis. pěchota. Připočítáme-li
dělostřelectvo a skutečnost, že každý jezdec měl svého "trojsknechta", mohlo celé polské vojsko čítat asi 50 tis. mužů.
Král 18.7. opustil Varšavu a táhl pře Czenstochowou do Krakova, který byl zvolen za shromaždiště vojska. 1.srpna sem přijel i generál Sieniawski s první částí armády. Vzhledem k vážné situaci v obležené Vídni se rozhodl král pro pochod, i když nebylo shromážděno celé vojsko. Armáda byla rozdělena na dvě části - jedné velel gen. Sieniawski a druhé kníže Jablonowski. 14.8. začal odchod prvního seskupení, 15.8. vyjel král. Hlavní část armády vedl Jablonowski s odstupen asi tří dnů. Kolona krále pochodovala přes Myslowice,Bytom. Gliwice a 25.8. dosáhla Opavy. Pozdě večer 26.8. přijel král do Olomouce, kde ho čekalo nejen velké uvítání, ale i zpráva o šťastné bitvě vévody Karla Lotrinského s Turky na Bisambergu.
Překonání 77 km mezi dvěma městy po velmi obtížné cestě svědčí nejen o dobré vůli krále, ale i o zdatnosti vojska. 27.8. dorazil král do 45 km vzdáleného Vyškova, 28.8. byl ubytován v Koválovicích (vesnice u Slavkova) a 29.8. za hřmění děl a zvonění zvonů byl slavnostně přijat v Brně městskou radou a zemským hejtmanem Frant. Karlem z Kolovratu. Večer téhož dne opustil se svými 3 tis. jezdci město a rozhodl se přenocovat v Modřicích, Údaj, že 31.8. přijel král do Pohořelic a zde ubytoval svou armádu (Chronik der Landeshauptstadt Brünn) je podle literatury, z které jsem převážně čerpal, nesprávný. Je možné, že zpráva se vztahuje na armádu Jablonowského, která následovala krále a byla utábořená v Pohořelicích a Židlochovicích. 30.8. změnil král trasu pochodu své kolony, neboť se obával možného nepřátelského přepadu. Nejel přímo k Mikulovu, ale zvolil západní větev tzv. mikulovské cesty a dorazil do 35 km vzdáleného Drnholce. V tomto městečku přímo, nebo v jeho okolí také nocoval. 31.8. s doprovodem asi 120 husarů podnikl zrána výjížďku do 13 km vzdáleného Mikulova(některé prameny uvádějí, že se tak stalo ještě 30.8.), kde ho již očekával gen. Sieniawski. Tou dobou překročili první polští jezdci královy kolony dolnorakouské hranice u Dürnbachu a 31.8. se spojila armáda Sieniawského s kolonou krále v blízkosti Oberhollabrunnu. Zvládnutí 50 km cesty v jednom dni svědčí opět o výkonnosti vojska a obětavosti krále, který se poslední srpnový den také setkal s Karlem Lotrinským. 3. září postavil Jan III. Sobieski svůj hlavní stan u Stetteldorfu poblíž Tullnu a 5. září, devátého dne po opuštění Opavy, dorazila i hlavní armády knížete Jablonowského.
Znojmo však přece bylo svědkem pobytu účastníků slavné bitvy u Vídně, neboť přes město se vracely saské jednotky. 18.9. zahájily pochod přes Maissau, Schrattenthal a první oddíly vstoupily do Znojma ještě tentýž den. Za městem se pak saská armády rozdělila na dvě kolony.
Podrobně jsem se zabýval bitvou u Vídně v někdejším podnikovém časopise Tep Boroviny ze dne 7.9.1983.
Z historických pramenů nevyplývá, že by na Králově stolci pobýval polský král a název rozhledny stále čeká na vysvětlení.
Hlavní použitá literatura:
Tvaružek, Marsch der polnischen Hilfsarmee unter König Johann
III. Sobieski durch Schlesien und Mähren im Jahre 1683, Brünn 1901
Kriegsjahr 1683, Wien 1883, Kriegsarchiv
Hassel-Vitzthum, Zur Geschichte des Türkenkrieges, Dresden 1883