Pozvánka do Národního parku Podyjí

Přijměte pozvánku do nejmenšího národního parku v České republice. Čeká na Vás nejen výjimečně zachovalé mezinárodní chráněné území na řece Dyji Podyjí - Thayatal, ale i příjemná kulturní krajina s četnými památkami, rázovitými obcemi a městy pohraničí Znojemska a Retzterlandu.
Čarovné údolí Dyje mezi Vranovem nad Dyjí a Znojmem se od konce 19. století stalo vyhledávaným cílem mnoha nadšených turistů. Od roku 1918 pokračoval rozvoj turistiky až do roku 1948, kdy se Podyjí v důsledku neblahých politických změn začalo postupně uzavírat. Brzy se Podyjí stalo zemí neznámou a nepřístupnou. Řeka Dyje již nespojovala, ale rozdělovala. Železná opona na mnoho desetiletí znemožnila normální život mezi sousedy z levého a pravého břehu Dyje. Lidé zapomínali na údolí Dyje mezi Vranovem a Znojmem. Cesty zarostly a vzpomínky mizely se svými nositeli. Na konci osmdesátých let již nebylo mnoho těch, kteří pamatovali návštěvu hospůdky v Hardeggu či turistickou noclehárnu na Novém Hrádku. Terra incognita - vymazaná z turistických map a průvodců. Teprve v roce 1990 mohlo Podyjí opět přivítat první nadšené turisty.

NÁRODNÍ PARK PODYJÍ - THAYATAL

Velkoplošná ochrana území mezi Vranovem nad Dyjí a Znojmem se váže k datu 11.12.1978, kdy byla na ploše 103 km2 vyhlášena Chráněná krajinná oblast Podyjí. Posláním oblasti bylo zachovat všechny hodnoty krajiny, její vzhled, typické znaky i přírodní zdroje a vytvářet zde zdravé životní prostředí. Společně s CHKO Žďárské vrchy, Pálava, Bílé Karpaty a Moravský kras tak Podyjí vytvářelo důležitou síť chráněných území Jihomoravského kraje. Změna politického a společenského klimatu po roce 1989 s sebou přinesla i moderní evropský pohled na ochranu velkých přírodních celků a v naší republice se v odborných i veřejných kruzích začalo poprvé nahlas hovořit o mimořádných přírodovědných hodnotách donedávné doby zapomenutého dyjského údolí. 1.4.1991 byly završeny intenzivní ochranářské snahy předchozích roků a na ploše 63 km2 byl vyhlášen Národního parku Podyjí, s 29 km2 ochranným pásmem. Je to krok, kterým se naše země připojuje ke kulturním tradicím nejvyspělejších evropských států. Především však je jím účinněji chráněno přírodní bohatství, za jehož zachování jsme odpovědni budoucím pokolením. Sídlem Správy NP Podyjí se stalo město Znojmo.

V rakouské části Podyjí je pro ochranu přírody důležitý rok 1984, ve kterém se podařilo Občanské iniciativě Za zachování Thayatalu a s pomocí městských zastupitelů Hardeggu zabránit výstavbě plánované přehradě u Býčí skály, která by navazovala na konec vzdutí Znojemské přehrady a její vody měly zasahovat až k Hardeggu. Toto vodní dílo by nenávratně zničilo podstatnou část přírodního bohatství kaňonu Dyje. V roce 1988 bylo v rakouské části říčního kaňonu vyhlášeno maloplošné chráněné území - Naturschutzgebiet Thayatal. To bylo 1.1.2000 na ploše 13,3 km2 přehlášeno do kategorie národní park. Tím vzniklo jedinečné bilaterární území evropského významu. Správa NP Thayatal - Nationalparkhaus - s informačním střediskem byla nově zbudována v blízkosti rakouského Hardeggu.

Příroda obou břehů kaňonu řeky Dyje nezná hranic. Správy sousedících národních parků proto spolu úzce spolupracují při koordinaci managementu území, společných pravidel pro rybářství a regulaci lovu některých druhů zvěře a hledání podobných přístupů k turistice.

ZÁKLADNÍ NFORMACE O ÚZEMÍ

Východní okraj NP Podyjí leží na styku dvou horopisných soustav. Český masiv, představovaný okrajem Českomoravské vrchoviny, se tu stýká s východnější Karpatskou soustavou, která zasahuje k Šatovu a Hnanicím výběžky Dyjskosvrateckého úvalu. Nejvyšší bod NP Podyjí - Býčí hora u Vranova n. D. má nadmořskou výšku 536 m a nejnižší bod - hladina Dyje ve Znojmě pouze 207 m. Okolí údolí Dyje má tvar k jihovýchodu skloněné zvlněné paroviny s výraznějším terénním zlomem na čáře Znojmo-Retz. Geologický podklad oblasti je tvořen převážně velmi starými metamorfovanými a vyvřelými horninami. Reliéf území je velmi pestrý a členitý. Kaňonovité údolí řeky Dyje zaklesnuté do okolního reliéfu místy až 220 metrů, je typické četnými meandry, skalními stěnami a kamennými moři. Všechna podobná údolí v České republice byla v minulosti zničena nebo pozměněna výstavbou přehrad, komunikací, průmyslových a rekreačních objektů.

Botanika

Celé údolí je takřka souvisle porostlé přirozenými a přírodě blízkými lesy. V západní části najdeme zbytky původních podhorských bučin s jedlí a tisem, které východním směrem střídají dubohabrové porosty. Mimo běžné lesní druhy dřevin se setkáme i se vzácnějšími a pro Podyjí charakteristickými druhy, například višní mahalebkou, dřínem obecným, skalníkem celokrajným a jalovcem obecným. V inverzních polohách roste klokoč zpeřený, růže převislá a javor klen. V teplejší jihovýchodní části parku se vyskytuje kalina tušalaj, lýkovec vonný, růže bedrníkolistá a galská a všechny domácí druhy dubů. Pouze v Podyjí se vyskytuje endemický jeřáb hardeggský. Lesní komplex má výměru asi 52 km2.
Rostlinstvem patří NP Podyjí k nejbohatším a nejpozoruhodnějším velkoplošným chráněným územím v ČR. Střídání expozic svahů dyjského údolí se projevuje mozaikovitostí společenstev teplomilných i chladno- a stínomilných. Počet zvláště chráněných druhů rostlin je 77. K nejzajímavějším patří např.: kýchavice černá, oměj jedhoj, brambořík nachový, divizna nádherná, koniklec velkokvětý, kosatec pestrý, volovec vrbolistý, ploštičník evropský a 18 druhů orchidejí (např. střevíčník pantoflíček, vstavač vojenský aj.)
Unikátní plochy vřesovišť a stepních lad v jihovýchodní části parku vznikly ve středověku vykácením původních doubrav a následnou pastvou dobytka. Vřesoviště jsou významná zejména výskytem vzácných teplomilných druhů rostlin (vstavač kukačka, divizna brunátná).

Zoologie

Na území národního parku žije díky velké rozmanitosti prostředí velké množství druhů živočichů. Zjištěno bylo 65 druhů savců (např. vydra říční, netopýr Brandtův, vrápenec malý, hraboš mokřadní, bělozubka bělobřichá).

Zoologické průzkumy potvrdily, že Podyjí obývá 152 druhů ptáků, z nichž asi 2/3 zde hnízdí. Přirozené lesní porosty s množstvím doupných stromů obývá několik druhů šplhavců např. strakapoud prostřední i malý, datel černý či žluna šedá. Vřesoviště a stepi s rozptýlenou zelení osidluje strakapoud jižní, pěnice vlašská či dudek chocholatý. V nepřístupných skalních stěnách každoročně hnízdí několik párů výra velkého. Hluboké lesy pod Vranovem n. D. jsou stanovištěm druhů listnatých a smíšených lesů jako např. čápa černého, holuba doupňáka a včelojeda. V okolí řeky můžete spatřit skorce vodního, konipasa horského a vzácně také ledňáčka říčního.

Z plazů se v Podyjí vyskytuje všechny 4 druhy našich užovek, z nichž je nápadná zvláště užovka stromová dosahující délky až 2 m. Ozdobou výslunných strání je naše největší ještěrka - ještěrka zelená. Z obojživelníků patří k nejnápadnějším mlok skvrnitý, čolek velký a dravý a několik druhů žab. Ryby v řece Dyji zastupuje především pstruh obecný, lipan podhorní a vranka obecná. V řece přežívá několik druhů ryb parmového pásma, které zde přirozeně žily před vybudováním přehradních nádrží - ostroretka stěhovavá či parma obecná.

V parku je velmi bohatě zastoupen hmyz. Z výčtu chráněných druhů jsou to například kudlanka nábožná, ploskoroh pestrý a pakudlanka jižní. Motýli jsou zastoupeni 12-ti zvláště chráněnými druhy, např. pestrokřídlec podražcový, otakárek ovocný a fenyklový, jasoň dymnivkový. Rovněž brouci jsou reprezentováni zajímavými druhy, např. nosorožík kapucínek, roháč obecný, tesařík obrovský, řada druhů krasců, střevlíků či nosatců.

DĚJINY TURISTIKY V PODYJÍ

Před více než sto lety objevili rakouští a posléze i čeští turisté spící Šípkovou Růženku - malebný kraj ležící v jihozápadním koutě Moravy, úzkou výseč příhraniční oblasti sledující klikatící se tok řeky Dyje. Hluboké zalesněné údolí řeky znali důvěrně do té doby jen mlynáři a obyvatelé okolních vesnic, kteří k mlýnům s nákladem obilí sjížděli křivolakými cestami. Divukrásná řeka, které dali jméno příslušníci keltského kmene Illyrů, prvního známého národa žijícího na tomto území, tehdy spojovala dvě různá etnika - živel český a německý. Společně započali se zpřístupňováním tohoto území. V roce 1883 byla například ustanovena "Znojemská sekce Rakouského turistického klubu". Její členové provedli první turistické značení v okolí Znojma i Vranova. Vyznačili cestu z Nového Hrádku do Retzu, z Čížova na Ledové sluje a vybudovali cestu z Popic k Sealsfieldovu kameni.

Po roce 1918 bylo Podyjí rozděleno státní hranicí na dva samostatné nově vzniklé státy. Oba břehy byly však i nadále v těsném kontaktu. Toto období je charakteristické zvýšeným zájmem široké veřejnosti o turistické využívání. "Klub československých turistů," který vznikl ve Znojmě v roce 1919, zřídil turistické noclehárny ve Znojmě, Vranově a na Novém Hrádku. Vydával turistické průvodce a publikoval v novinách. Členové klubu vyznačili hlavní, červeně značenou turistickou trasu vedoucí ze Znojma do Jihlavy. Takto označená trasa procházela Novým Hrádkem, Hardeggem a Vranovem. Nad Znojmem vznikly na řece Dyji dvě plovárny - občanská na levém břehu a vojenská na břehu protějším. Sloužily široké veřejnosti až do roku 1966, kdy byla napuštěna Znojemská přehrada.

Rok 1948 byl počátkem hlubokých společenských a sociálních změn i v Podyjí. Území Podyjí se stalo pro veřejnost nepřístupné. Pouze v malé části západně od Znojma zůstaly zachovány dva okruhy na levém a pravém břehu, oba cca 10 km dlouhé. Ty umožňovaly navštívit dvě tradiční vyhlídková místa nad Dyjí - Králův stolec a Sealsfieldův kámen.

Rok 1989 smetl železnou oponu a s ní i všechna předchozí restriktivní opatření. Po zrušení hraničního pásma započal Klub českých turistů společně se Správou tehdejší Chráněné krajinné oblasti Podyjí a od roku 1991 se Správou Národního parku Podyjí s postupným vyznačováním pěších a cyklistických tras v krajině Podyjí, které dnes dosahují největší hustoty ze všech národních parků v ČR. Tři turistické hraniční přechody umístěné ve východní, střední a západní části Podyjí, umožňují turistům kombinovat jejich výletní trasy na obou stranách území, v české i rakouské straně národního parku.

TURISTIKA V NÁRODNÍM PARKU PODYJÍ- THAYATAL

Pěším návštěvníkům se přímo v bilaterárním území Národního parku Podyjí - Thayatal nabízí více jak 100 km značených turistických tras. Trasy jsou voleny tak, aby turisté mohli navštívit všechny přírodní charakteristiky národního parku - říční údolí, atraktivní skalní vyhlídky, vřesoviště a četné historické památky na obou stranách státní hranice. Turistika nemá v Podyjí masový charakter, a tak se poutníci nemusejí obávat syndromu turistického davu. Spíše mohou očekávat romantické osamocení zpestřené setkáním s vyznavači klasické turistiky. Na české straně jsou stezky označeny pásovým značením a směrovkami Klubu českých turistů. Na straně rakouské jsou stezky a okruhy značeny barevnými tabulemi s názvem trasy a logem NP Thayatal.

Na české straně jsou přímo v národním parku vedené četné cykloturistické stezky, které jsou označeny standardním pásovým značením a směrovkami Klubu českých turistů. Na straně rakouské je cykloturistika možná jen po stávajících silnicích a cestách mimo národní park. Kromě toho byly v roce 1992 v celém území vyznačeny 4 tématické cykloturistické okruhy Znojemsko - Retzer Land se symbolem příslušné trasy. Cyklistů každým rokem přibývá. Avšak díky absenci velkých rekreačních zařízení v národním parku a jeho okolí se do Podyjí většinou vydají jen skuteční obdivovatelé krás tohoto území. Cyklisté cestují v národním parku převážně po lesních i polních cestách a po bývalé asfaltové obslužné komunikaci, která do začátku roku 1990 vedla podél železné opony. Proto je vhodné v Podyjí používat horská či crossová kola.
V Podyjí naleznete tabule informačního terénního zařízení s podrobnou mapou, která vám může pomoci při orientaci v terénu. V Čížově a v Hardeggu můžete navštívit Návštěvnická střediska obou národních parků, kde získáte informace nejen o přírodních krásách, ale i o turistických možnostech, ubytování a dalších službách. Pro odpočinek a úkryt před nepohodou slouží turistům 6 přístřešků vybudovaných na frekventovaných turistických křižovatkách.
Turistické trasy jsou na obou stranách území propojeny přes turistické hraniční přechody Hnanice - Heiliger Stein, Čížov - Hardegg a Podmýče - Felling.

Co je dobré vědět?

Podyjí je místo přátelské, příroda vlídná a bezpečná. Přesto je zapotřebí dodržovat alespoň základní pravidla pro pobyt v přírodě. Samozřejmostí jsou dobré a pevné boty, pláštěnka a větrovka pro případnou změnu počasí. Letní období je charakteristické vysokou teplotou a poměrně intenzivním slunečním zářením. Proto nezapomeňme na sluneční brýle a hojnost nealkoholického pití. Proti klíšťatům, které přenášejí lymskou boreliózu a klíšťovu encefalitidu, doporučuji používat dlouhé kalhoty.

Nejvíce úrazů se přihodí každoročně cyklistům. Mějme proto na paměti, že příroda Podyjí není závodní dráhou, buďme ohleduplní k ostatním návštěvníkům. K "povinné výbavě" každého cyklisty patří především helma, uvážlivý způsob jízdy a vhodné kolo v dobrém technickém stavu.

Území Národního parku Podyjí je hustě pokryto tabulemi s nápisem "Pomoc v nouzi - Hilfe fűr den Notfall" s uvedenými telefonními čísly složek integrovaného záchranného systému. Pokud se dostanete do nesnází, přijede k příslušnému bodu podle charakteru Vaší telefonické žádosti o pomoc vůz první pomoci, Policie ČR nebo hasiči.

Při svém putování narazíte v přírodě na několik studánek. Před napitím si nejdříve přečtěte na instalované tabulce informaci o kvalitě vody. V Podyjí, až na výjimky, nejsou instalovány odpadkové koše. Rád bych vám poděkoval za to, že si své odpadky z území národního parku opět odnesete.

Každý kultivovaný návštěvník ví, že je v přírodě národního parku jen hostem. "Domovské právo" mají zde žijící rostliny a živočichové, Respektujme proto jejich civilizací ohrožené přírodní prostředí.